Gemy osazené ve filigránových prvcích jsou staršího data než vznik relikviáře. Jsou datované mezi 1. stol před Kristem až 2. stol. po Kristu, kdy dosáhla jejich produkce v antickém Řecku největšího rozmachu. Materiálem jsou odrůdy chalcedonu (karneol, onyx, achát a jaspis), do kterých byly ryty dekory, figurální a zvířecí motivy.
Miniaturní precizní práce zcela jistě vyžadovala použití lupy, kterou mohli vybrousit z čirého křišťálu. Obrábění probíhalo pomocí miniaturního brusu rotujícího na hřídelce. Tento způsob zpracování je udivující při rozměrech rytiny, použitý kotouček dosahuje v některých případech neuvěřitelného rozměru – jedné desetiny milimetru. Do střední Evropy se dostávaly zejména po dobytí Konstantinopole křižáckými vojsky roku 1203. Tyto gemy byly pak na relikviáři druhotně osazeny jako součást filigránových prvků v nebývalém množství 68 kusů, společně s dalšími šperkovými kameny.
