Stručná historie 

Relikviáře a jeho restaurování

Dne 5. listopadu 1985 byl českými kriminalisty nalezen v zásypu hlíny pod podlahou hradní kaple v Bečově nad Teplou relikviář sv. Maura. Ukryli ho zde, zřejmě v chvatu, poslední vlastníci objektu Beaufortové před tím, než v roce 1945 museli opustit Československo. Patřili totiž ke šlechtě loajální s fašistickým Německem. Po nálezu byl relikviář převezen do Prahy a po prvních průzkumech historiků umění a restaurátorů byl označen za nález století. Vzácná památka z 1. třetiny 13. století patří svým skvělým uměleckořemeslným zpracováním mezi několik málo dochovaných relikviářů tohoto druhu v Evropě.

Relikviář (délka 140 cm, výška 65 cm, šířka 42 cm) je bohatě zdoben množstvím zlatnických technik. Na stříšce relikviáře jsou z jedné strany umístěny reliéfy s výjevy ze života sv. Maura a sv. Timoteje a na druhé straně reliéfy s výjevy ze života sv. Jana Křtitele, kterému je též relikviář zasvěcen. Reliéfy jsou výjimečné svojí kompozicí a nebývale živým provedením figur. Bočním stranám dominují sošky 12 apoštolů vynikající sochařskou modelací a bravurním zvládnutím cizelérské techniky. V prostorách mezi klenbami se s filigrány střídají emailové destičky se zobrazením starozákonních výjevů ze života Mojžíše. V bohatě profilovaných čelních štítových stranách jsou umístěny sošky Krista a sv. Maura.

Zámek v Bečově nad Teplou
Zámek v Bečově nad Teplou
Stav v roce 1986 po uložení v bankovním trezoru. Čelo s Ježíšem Kristem.

Destrukce relikviáře

40 let pobytu ve vlhké zemi způsobilo destrukci dřevěného jádra, na kterém je výzdoba uchycena. Dno zcela uhnilo, sošky ztratily oporu a odpadly a následná změna teploty a vlhkosti po vyjmutí ze země způsobila destrukci dřeva do té míry, že začala být ohrožena korozí narušená zlatnická práce, jak dobře ukazují fotografie čela se soškou sv. Maura a se sošzkou Krista, stejně jako oba boční pohledy z roku 1986. Proto bylo okamžitě rozhodnuto o demontáži památky. Sejmutím jednotlivých dílů výzdoby byli pověřeni restaurátoři Alena Nováková a Andrej Šumbera. Díly byly umístěny na polystyrénové makety jednotlivých stran relikviáře. Čelo se soškou sv. Maura, čelo se soškou Ježíše Krista, strana s výjevy ze života sv. Maura a sv. Timoteje, strana s výjevy ze života sv. Jana Křtitele a dno relikviáře. Původní dubové jádro bylo uloženo zvlášť, stejně jako zbytky dna relikviáře.

Jak probíhala rekonstrukce

Zborcení původního dubového jádra znamenalo také ztrátu informace o přesných rozměrech památky. Rekonstrukce tvaru a rozměrů relikviáře probíhala za pomoci maket, na které se výzdoba zkušebně uchycovala a rozměry a tvar se korigovaly. Na fotografiích je zachycen postup aplikace výzdoby na první maketu z lipového dřeva. Po proměření všech změn byla vyrobena druhá maketa z lipového dřeva a následně konečné jádro z ořechu. I zde jsou však před konečnou montáží výzdoby nutné drobné úpravy. Složitost montáže na definitivní jádro dobře dokumentují následující fotografie a příklad zkušebního osazení jádra z června 1999. V dubnu 2002 je definitivní jádro z ořechu kompletně osazeno. Původní dubové jádro bylo zakonzervováno.

Systematické restaurátorské práce začaly po vyřešení majetkoprávních vztahů k relikviáři teprve v roce 1991 pod vedením vlastníka památky – Státního památkového ústavu v Plzni a odborných komisí. Restaurováním byli pověřeni již zmínění Alena Nováková a Andrej Šumbera, kteří vypracovali návrh průzkumů a restaurování památky.

Původní dubové jádro po konzervaci
Restaurování

Galerie